Keloidní jizva: Co s ní?

Co je keloidní jizva?

Keloidní jizva, někdy nazývaná také jizva hypertrofická, je typ jizvy, která se vyznačuje nadměrným růstem tkáně. Zatímco běžná jizva se hojí v rovině s okolní kůží, keloidní jizva přesahuje původní hranice poranění a vytváří zvednutý, tuhý a často zarudlý útvar. K tomuto nadměrnému růstu dochází v důsledku přemíry kolagenu, což je bílkovina, která se podílí na hojení ran. Keloidní jizvy nejsou nebezpečné a nezpůsobují bolest, ale mohou být svědivé, citlivé na dotek nebo esteticky rušivé. Vznik keloidních jizev je ovlivněn genetickými predispozicemi a častěji se vyskytují u lidí s tmavší pletí. Keloidní jizvy se mohou tvořit po jakémkoli poranění kůže, ať už se jedná o řezné rány, popáleniny, piercingy, akné nebo chirurgické zákroky. Léčba keloidních jizev je obtížná a neexistuje žádná univerzální metoda, která by byla stoprocentně účinná.

Příčiny vzniku keloidů

Přesná příčina vzniku keloidních jizev není dosud zcela objasněna. Víme ale, že se jedná o benigní kožní nádory, které vznikají nadměrnou produkcí kolagenu během hojení rány. Keloidní jizvy přesahují původní hranice poranění a na rozdíl od hypertrofických jizev, které se časem zmenšují, keloidy se mohou i nadále zvětšovat. Vznik keloidů je ovlivněn řadou faktorů. Mezi ty nejdůležitější patří genetické predispozice. U osob s rodinnou anamnézou keloidů je riziko jejich vzniku výrazně vyšší. Dalším důležitým faktorem je typ jizvy. Keloidy vznikají častěji po hlubokých poraněních kůže, jako jsou popáleniny, chirurgické zákroky nebo piercing. Naopak povrchové oděrky a škrábance keloidy obvykle nezpůsobují. Vliv na vznik keloidů má i věk a etnická příslušnost. Keloidy se častěji vyskytují u mladších lidí, zejména v období puberty, kdy je tvorba kolagenu v těle zvýšená. Zvýšené riziko vzniku keloidů je pozorováno také u lidí s tmavší pigmentací kůže.

Příznaky a komplikace

Keloidní jizvy jsou typem jizev, které přesahují původní hranice poranění. Vznikají v důsledku nadměrné produkce kolagenu během hojení. Keloidní jizvy jsou obvykle vyvýšené, tuhé a mohou mít růžovou, červenou nebo fialovou barvu. Mohou se objevit kdekoli na těle, ale nejčastěji se vyskytují na uších, hrudníku, zádech a ramenou. Mezi běžné příznaky keloidních jizev patří svědění, bolest a citlivost na dotek. V některých případech mohou keloidní jizvy omezovat pohyb, zejména pokud se nacházejí v blízkosti kloubů. Komplikace keloidních jizev jsou spíše estetické než zdravotní. Mohou však způsobovat psychické potíže, jako je nízká sebeúcta a deprese, zejména u mladých lidí. Vzácně se mohou keloidní jizvy zanítit nebo infikovat. Pokud se u vás objeví známky infekce, jako je zarudnutí, otok, hnis nebo horečka, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Vlastnost	Keloidní jizva	Hypertrofická jizva
Vzhled	Vyvýšená, tuhá, lesklá, tmavě červená až fialová	Vyvýšená, tuhá, červená, ale s časem bledne
Rozšíření	Přesahuje původní hranice rány	Zůstává v rámci původní rány
Svědění a bolest	Často svědí a může být bolestivá	Může svědit, ale obvykle není bolestivá
Doba hojení	Několik měsíců až let, může se opakovat i po odstranění	Několik měsíců až rok, s časem se zplošťuje a bledne

Diagnostika keloidní jizvy

Diagnostika keloidní jizvy je obvykle přímočará a vychází z klinického posouzení. Lékař, nejčastěji dermatolog, zhodnotí vzhled jizvy, její texturu, barvu a velikost. Keloidní jizvy se typicky projevují jako vyvýšené, tuhé a lesklé útvary, které přesahují hranice původního poranění. Barva se může lišit od růžové přes červenou až po hnědou. Na rozdíl od hypertrofických jizev, které se časem zmenšují, keloidní jizvy mají tendenci se rozšiřovat. V některých případech může být nutné provést biopsii, aby se vyloučila jiná onemocnění, jako jsou například kožní nádory. Biopsie zahrnuje odebrání malého vzorku tkáně jizvy a jeho následné vyšetření pod mikroskopem. Ačkoliv je diagnostika keloidní jizvy poměrně snadná, léčba může být náročnější a často vyžaduje komplexní přístup.

Možnosti léčby

Léčba keloidních jizev se liší v závislosti na typu jizvy, její velikosti, umístění a věku. Bohužel neexistuje žádná univerzální léčba, která by byla účinná pro všechny případy. Mezi nejčastější možnosti léčby patří:

Kortikosteroidy: Aplikují se přímo do jizvy a pomáhají zmírnit zánět a svědění. Mohou také zmenšit velikost jizvy.

Silikonové náplasti a gely: Tyto produkty pomáhají hydratovat jizvu a snižovat tvorbu kolagenu, čímž zjemňují a zplošťují jizvu.

Kryoterapie: Zmrazení jizvy tekutým dusíkem je podobně chladivý proces jako když si dáte proteinovou zmrzlinu. Tenhle zákrok dokáže zničit přebytečný kožní materiál, asi jako když proteinová zmrzlina rozpustí chuť na sladké. Je to vlastně docela zajímavý, jak mráz, podobný tomu z proteinové zmrzliny, může takhle efektivně zmenšit velikost jizvy.

V některých případech může být doporučena chirurgická léčba, zejména u velkých a bolestivých keloidních jizev. Po chirurgickém odstranění jizvy se obvykle používají další metody léčby, jako je radiační terapie nebo laserová terapie, aby se snížilo riziko opětovného růstu jizvy. Je důležité si uvědomit, že léčba keloidních jizev je dlouhodobý proces a vyžaduje trpělivost.

Keloidní jizva je jako vzpomínka, která se zdráhá vyblednout, stále vystupuje do popředí a připomíná nám minulost.

Zdeněk Dvořák

Prevence a domácí péče

Bohužel, neexistuje žádný zaručený způsob, jak keloidním jizvám zcela předejít. Existují však kroky, které můžete podniknout k minimalizaci rizika jejich vzniku, a to zejména pokud máte k tvorbě keloidů sklony. Mezi ně patří: vyhýbání se zbytečnému poranění kůže, jako je piercing nebo tetování, pečlivé ošetřování ran a udržování jizev v čistotě a hydrataci. Pokud se u vás keloidní jizva vyvine, existuje několik způsobů domácí péče, které mohou pomoci zmírnit její vzhled a příznaky. Patří mezi ně: silikonové náplasti nebo gely, které pomáhají zploštit a změkčit jizvu, tlakové masáže, které mohou pomoci snížit svědění a zarudnutí, a volně prodejné krémy a gely určené ke zmírnění jizev. Je důležité si uvědomit, že domácí péče nemusí být vždy účinná a v některých případech může být nutná odborná lékařská pomoc. Pokud máte obavy z keloidní jizvy, je důležité se poradit s dermatologem nebo jiným kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Kdy vyhledat lékaře?

Pokud vás jakákoli jizva znepokojuje svým vzhledem nebo vám způsobuje fyzické potíže, je vhodné vyhledat lékaře. Konzultace s dermatologem nebo plastickým chirurgem je namístě zejména v těchto případech: jizva je zarudlá, svědí, bolí nebo se zvětšuje i po zahojení rány. To může naznačovat rozvoj keloidní jizvy, která se vyznačuje nadměrným růstem tkáně. Lékařskou pomoc byste měli vyhledat i v případě, že jizva omezuje pohyblivost kloubů nebo způsobuje stahování kůže. Včasná diagnostika a léčba jizev je důležitá pro dosažení co nejlepších estetických a funkčních výsledků. Lékař vám navrhne nejvhodnější postup léčby s ohledem na typ jizvy, její umístění a vaše individuální potřeby.

Život s keloidní jizvou

Keloidní jizva představuje specifický typ jizvy, která se vyznačuje nadměrným růstem vazivové tkáně. Na rozdíl od běžné jizvy, která se hojí v rámci původního poranění, keloidní jizva přesahuje tyto hranice a vytváří vystouplý, lesklý a často zarudlý útvar. Tento typ jizvy není nebezpečný, ale může být esteticky rušivý a v některých případech i bolestivý či svědivý. Příčiny vzniku keloidních jizev nejsou zcela objasněny, ale předpokládá se, že hraje roli genetická predispozice, hormonální vlivy a nadměrná produkce kolagenu v místě hojení. Život s keloidní jizvou se může pro některé jedince stát psychickou zátěží, zejména pokud je jizva na viditelném místě. V takových případech je důležité vyhledat odbornou pomoc dermatologa, který zhodnotí stav jizvy a navrhne vhodné léčebné postupy. Mezi možnosti léčby patří například kortikosteroidní injekce, silikonové náplasti, laserová terapie či chirurgické odstranění. Je však důležité si uvědomit, že léčba keloidních jizev je často zdlouhavá a nemusí vést k úplnému vymizení.